Jednou z tváří úspěšné basketbalové reprezentace posledních let je i brněnský patriot Patrik Auda. Připomeňme, že v roce 2019 skončili Češi šestí na basketbalovém mistrovství světa. Následně se dokázali probojovat do Tokia na odložené olympijské hry a v září je čeká v Praze jedna za skupin mistrovství Evropy. U všech těchto úspěchů byl i odchovanec brněnského basketbalu Patrik Auda. Ten je v současnosti hráčem japonské Jokohamy a jak sám říká, léto tráví nejraději doma v Brně, kde využívá i služeb vozového parku Auto Pokorný, partnera ligového klubu Basket Brno.
Pozn.: Tento text vznikl na objednávku Auto Pokorný, partnera týmu Basket Brno, během letošního léta
Patriku, nemůžeme začít jinou otázkou. Co ty a auta?
Když pominu fakt, že jsem auto nikdy nevlastnil, tak si myslím, že jsem docela nadšenec. Orientuju se v různých typech, které každý rok vychází. Když jsem studoval v Americe na univerzitě, byl jsem se podívat v New Yorku na velkém autosalonu a byl to super zážitek. Později jsem byl ještě na jednom v Barceloně. Loni, když jsem byl první sezónu v Japonsku, tak jsem se chtěl jít hrozně podívat na autosalon v Tokiu, ale bohužel byl kvůli covidu zrušený. To mě docela mrzelo. Ne, že bych byl nějaký velký expert, ale určitě je to jeden z mých koníčků. Auta mě hodně baví.
Máš nějaké vysněné?
Asi dvě. Jedno více sportovní, to by byl Dodge Challenger. Žil jsem čtyři roky v Americe a tam tady těch „muscle kár“ jezdí opravdu hodně a Dodge Challenger, co jsem ho viděl naživo, tak od první chvíle se mi hrozně zalíbil. Tak to je jedno moje vysněné auto. A druhé větší a pro mě pohodlnější by bylo BMW řady 7.
Jaký jsi řidič?
Já bych řekl, že dobrý. Nemám sebrané žádné body za celu dobu, co řídím. V zahraničí jsem dostal asi dvakrát pokutu za rychlost, ale to bylo malé překročení. Vždycky když řídím, tak se snažím dávat co největší pozor. Myslím si, že neřídím zbytečně rychle. Když jedu s někým, tak jedu extra opatrně a když jedu sám, tak si tu jízdu někdy užívám. Ale určitě je to vždycky v rámci zákonů řízení.
Baví tě i péče o auto? Leštíš každou šmouhu?
Baví mě to tak napůl. Jezdíval jsem vždycky na ruční mytí na vapku, kde si s tím můžu vyhrát. Mám rád, když pak vidíš ten výsledek. Ale zároveň je to celkem náročné. Teď jsem byl nedávno poprvé v životě na klasické myčce a mám z toho zážitek.
Povídej.
Bylo to v červenci, jak byly ty vedra. Podle pokynů jsem dojel na značky a vypnul motor. Po chvilce začalo být v autě takové horko, že jsem zkrátka musel nastartovat a pustit si klimu. To se fakt nedalo.
Už jsi zmínil, že tvým současným působištěm je Japonsko. Jaká auta, jaké značky tam vídáš nejčastěji?
Nejvíce tam jezdí domácí Toyoty. Ty převyšují i další japonské značky, jako jsou Mitsubishi nebo Nissan. Nissan Skyline jsem párkrát viděl. Z cizích značek jsou to pak hodně německé a občas i americké. Jezdí tam hodně jakoby sportovních dodávek. To je hrozně zajímavé. Je to nízko položená dodávka na velkých nízkoprofilových kolech. Vlastně to vypadá jako tunning. A pak tam jezdí dodávky, co vypadají jako krabičky. Vyloženě taková hranatá krabice. To jsou účelová auta, co tam firmy využívají a jezdí tam toho taky hodně.
Co nějaké supersporty? Potrpí si na to Japonci? Nepotkal jsi Ferrari nebo Lamborghini apod.?
Nějaké „Lamba“ jsme viděli. Na hranici mezi Tokiem a Jokohamou je velké parkoviště, kde občas bývají o víkendu srazy tunningových aut nebo tady těch exotických. A viděl jsem tam právě i pouze Lamborghini. Když jsme měli loni před sezónou soustředění a vraceli se zpátky, zastavovali jsme na pumpě, kde bylo zaparkovaných snad dvacet Lamborghini. To bylo zajímavé. Ony se často dělají v zajímavých a třpytivých barvách, k tomu v noci neony. Takové to to klasické Rychle a zběsile 1.
Láká tě to svézt se takovým autem? Třeba někde na okruhu bezpečně.
Zatím jsem nic takového nezkoušel. Akorát v Americe mě vezl kamarád Porsche 911, což bylo asi nejrychlejší auto, kterým jsem jel. I to byl zážitek, když na to někde na rovince šlápnul, tak ten pocit, jak tě to zatlačí do sedadel. To jsem tehdy zažil poprvé a bylo to něco neuvěřitelného.
Japonsko je zemí moderních technologií, zaznamenal jsi tam něco, co bychom tady ještě úplně neznali?
Podobně jako u nás už tam jezdí dost elektromobilů nebo hybridů a nejčastěji zase právě od Toyoty. Naopak třeba Teslu jsem tam snad nikdy neviděl. Ale že by tam jezdilo něco nového, co tady neznáme, tak to asi ne. Všechno je to podobné jako u nás.
Vím, že v Japonsku se jezdí vlevo. Řídil jsi tam?
Řídil jsem jednou, když jsme jeli s jedním pracovníkem z týmu vracet auto do půjčovny. Sice to bylo kousek asi dva tři kilometry 10 minut cesty, ale pro mě to bylo právě poprvé řídit vlevo, takže to bylo zajímavé. Auto jsme vrátili, takže jsem to zvládl dobře. Ale ten moment za tím volantem je úplně jiný pocit, než když člověk sedí normálně vlevo, na co je zvyklý.
Sice jsi řídil jenom jednou, ale vypíchl bys něco na automobilové dopravě v Japonsku?
Asi bude záležet, jestli je to na venkově nebo ve větším městě. Ale v Jokohamě nebo Tokiu a dalších velkých městech sice lidi možná auto mají, ale velká většina využívá městskou hromadnou dopravu nebo jezdí na kole. Ta města jsou většinou rovinky. U zastávek MHD jsou velká parkoviště na kola. S autem je to také složité, protože tam není ve městě, kde nechat auto jenom tak zaparkované na ulici. Vždycky to musí být v nějakém parkovacím domě nebo nějaké placené parkoviště. V těch velkých městech nejde skoro nikde zaparkovat jen tak venku.
To Brňáci znají. To je jak modré zóny.
Ale tady máš na ulici právě alespoň ty modré zóny. Tam vůbec není ten prostor na té ulici, kde bys to mohl nechat.
Ty se nejčastěji pohybuješ po městě jak?
Mám taky kolo, takže na trénink nebo do obchodu jezdím nejčastěji na kole. Dál do centra pak jezdím MHD nebo vlakem, který jede každé čtyři, pět minut. Za deset, patnáct minut jsem v centru Jokohamy a za zhruba 45 minut jsem v centru Tokia. MHD jezdí pořád, spolehlivě a stojí pár jenů.
A jak se pohybuješ nejčastěji po Brně?
Když mám možnost tak autem. MHD jsem tohle léto ještě nejel J
Ještě bych se rád vrátil k těm značkám. Co jiné asijské značky jako třeba konkrétně Hyundai?
Doma si všímám, že tady těch Hyundai jezdí pořád víc a víc, ale v Japonsku jsem jich zase tolik neviděl. A to bych si určitě všiml, protože mám s Hyundai hodně zkušeností.
Opravdu?
Ano. Buď od Auto Pokorný, nebo i od České basketbalové federace a reprezentace jsem Hyundai měl půjčených hodně. Hyundai i20, i30 Fastback, i40, Tuscon, hybrid IONIQ a letos Kona. Musím říct, že všechna ta auta se řídila velice dobře a byla pohodlná. S žádným jsem nikdy neměl problém. A vždycky to bylo super.
Co z toho bylo od Auto Pokorný?
Od Auto Pokorný jsem měl poprvé předloni bílé Hyundai Tuscon a to bylo super. To se mi hrozně líbilo. Mělo to skvělou výbavu a i velikostně na mě mi sedělo, takže to bylo určitě skvělé auto. A letos mám Hyundai Kona.
Jak tě baví Kona?
Je to poprvé, co mám možnost zkusit si něco takto víc sportovnějšího a úplně si to letos užívám. Tím, že velkou část roku vůbec neřídím a pak mám možnost řídit jenom dva, tři měsíce přes léto, tak mě to vždycky moc baví. A tady s tou sportovní Konou to je ještě jiný zážitek. Letos si to fakt hodně užívám.
Povídáme si sice o autech, ale poslední otázku mám železničářskou. Když se řekne Japonsko, tak mnoha lidem naskočí Shinkansen. Asi jsi jím jel, ne?
Jezdíme Shinkansenem na zápasy. Já mám celkově vlaky asi raději než letadla, když to nejsou nějaké úplně dlouhé vzdálenosti. Když je možnost jestli jet vlakem nebo letadlem, tak tím vlakem je to pro mě lepší. Většinou je tam víc prostoru a člověk se tam může v klidu projít. Takže vlaky mám rád celkově a ty rychlovlaky jsem zažil už dřív. Když jsem hrál ve Španělsku tak to bylo AVE a ve Francii pak TGV. Je to krásný způsob přepravy. A v Japonsku samozřejmě ty Shinkanseny to je něco podobného nebo možná ještě na vyšší úrovni. Je to super, že za pár hodin přejedete celou zemi a není vůbec poznat, jestli ten vlak jede 50 km/h nebo 300 km/h. Vevnitř v tom vlaku to není vůbec poznat. Je to tiché a klidné, takže ta cesta probíhá úplně bez problému. A v Japonsku jezdí ty vlaky snad na sekundu přesně. To je, myslím, hodně obdivuhodné. Vlak jede x hodin přes celé Japonsko, ujede takovou vzdálenost a přijede do minuty přesně. Ale taky se nám stalo v zimě, kdy v některých částech Japonska padá opravdu hodně sněhu, že to nestíhají odhrabávat, tak může nějaké zpoždění vzniknout. Ale po zbytek roku to jede na minuty přesně.
Patriku, děkuji za rozhovor. Hodně štěstí na mistrovství Evropy v Praze i následně úspěšnou sezónu v Japonsku.
Já taky děkuji. Moc se na to těším. Bude to super!
