S nadcházející sezónou přichází obměna v podobě maséra Luďka Olberta. Luďa se své profesi maséra věnuje už dvacet let a my jsme rádi, že přichází právě k nám.
Co tě přivádí do Brna?
„Po ukončení čtyř a půl letého působení ve Svitavách jsem dostal nabídku od trenéra Lubomíra Růžičky jít pracovat do Brna. S Růžou jsme se poznali už v Prostějově před X lety, kde jsem s ním i s týmem byl velmi spokojen a spolupráce byla na jedničku. Proto jsem neváhal a práci v Brně s chutí vzal.“
Jak ses dostal k basketu?
„Po ukončení muzikantské kariéry jsem šel na Univerzitu Palackého v Olomouci, kde jsem byl zařazen mezi studenty lékařské fakulty. Poté se mi naskytla příležitost masírovat hokejisty. Byla to pro mě dobrá škola a taky velká zkušenost. Postupně jsem se učil od svých kamarádů masérů, kteří působili v různých sportovních odvětvích. Ale jak říkám, v této branži se člověk učí pořád.“
Nějakou dobu jsi působil v Bahrajnu u fotbalového týmu, jak ses k tomu dostal?
„Bylo to v době, kdy jsem působil u fotbalového A-týmu Sigma Olomouc. Přišel za mnou pan trenér Milan Máčala, který mě oslovil, jestli bych mu nejel vypomáhat do Rakouska na kemp, kde právě trénoval fotbalový národní tým z Bahrajnu. Já jsem zrovna ukončil sezónu na Sigmě, takže jsem měl prázdniny a do Rakouska jsem odcestoval. Po pár dnech jsme se domluvili na dlouhodobé spolupráci a po návratu do Čech jsem asi po třech dnech odletěl do Bahrajnu, kde jsem pracoval jako masér necelé dva roky.“
Koho z basketbalových hvězd jsi masíroval?
„Jedna z největších basketbalových hvězd, kterou jsem kdy masíroval, byl určitě Eugene Lawrence, se kterým jsme se poznali v Prostějově. Stali se z nás velmi dobří kamarádi. On pak tedy odešel do Nymburku a později do Telekom Bonn.“
Co bys zmínil jako největší zážitek za tvoji kariéru?
„Těch zážitků za takovou dobu bylo hodně, ale moc rád vzpomínám na Singapur, kam jsem se podíval během působení v Bahrajnu.“
Kde se ti doposud líbilo nejvíc a proč?
„Musím říct, že za moji dvacetiletou masérskou kariéru, je masírování basketbalistů asi to nejlepší, co mě potkalo. Byl jsem ještě u hokejistů, fotbalistů a boxerů, ale je vidět, že basketbal je opravdu hra inteligentních lidí, a že to mají v hlavách srovnané. Vždy se mi s nimi povídalo nejlíp a rozuměli jsme si. Takže kdybych to měl zhodnotit, nejvíc se mi líbilo v Prostějově a ve Svitavách.“
Jaká byla tvá muzikantská kariéra?
„Moje muzikantská kariéra začala hrou na bicí, když mi bylo třináct let. Později jsme začali jezdit po celé Evropě, ale byli jsme spíš baroví muzikanti. Celá tato éra trvala dvacet dva let. Jsem rád, že se teď můžu s klukama pobavit o muzice, kterou jsem kdysi hrával.“
