Martin Vaněk patří k nastupující trenérské generaci, která se na sobě snaží neustále pracovat. Proto část letošního léta strávil v Severní Karolíně na proslulé Davidson college, kde měl možnost absolvovat stáž u místního basketbalového týmu. Obrovskou zkušeností a zážitkem bylo jeho setkání s trenérem Bobem McKillopem, který patří mezi uznávané trenérské osobnosti a univerzitní tým Davidsonu trénuje od roku 1989.
Proč zrovna Davidson college a jak těžké bylo se na stáž dostat?
Davidson se každý rok snaží najít evropského trenéra, který by k nim přijel na stáž, mou výhodou bylo, že před několika lety se této stáže zúčastnil Dejan Jakara, kterému jsem v Brně dělal asistenta, a ten mě pro tuto stáž doporučil. Měl jsem možnost tam jet už loni, ale to bohužel nakonec nevyšlo. Letos už jsem si to, ale nechtěl nechat ujít. Další výhodou bylo, že náš bývalý hráč Brian Sullivan, se kterým mám nadstandardní vztah, je v managementu univerzity.
Můžeš nám popsat, jak probíhal tvůj běžný den?
Probíhalo to tak, že mě pozvali jako trenéra na jejich basketbalový kemp, který dělají každý rok pro děti od 12 do 16 let. Mně byla na starosti svěřena ta nejstarší skupina. V Americe probíhá basketbalový kemp úplně jinak než v Česku. Obrovský rozdíl oproti českým kempům vidím v tom, že u nás se od rána do večera driluje. Tady naopak ty děti pořád hrají zápasy a tím se vlastně i zlepšují. Americké děti jsou totiž strašně soutěživé, chtějí vyhrávat a hlavně se neustále chtějí zlepšovat. Dám jeden příklad. Kemp začínal každý den v 9 ráno, ale hala byla otevřená od 8 ráno. Téměř všechny děti tam byly už v těch 8 a házely si na koš. Bylo to chvílemi až neuvěřitelné. Já trávil každý den od rána do večera na hale. Od 8 do 16 hodin jsem trénoval na kempu a následně jsem šel do vedlejší haly, kde jsem měl možnost vidět tréninky univerzitního týmu Davidsonu. Super bylo, že kromě běžného tréninku, jsme měl možnost pozorovat i trénink hráčů s jejich skills trenéry. Což byla velká škola basketbalu.
A ty jsi tedy trénoval tu nejstarší kategorii?
Ano, ti hráči už byli basketbalově vyzrálí. Funguje to tak, že před začátkem každého dne kempu se sejdou všichni trenéři a s nimi trenér Bob McKillop, který je obrovsky uznávaná osobnost ve světě basketbalu. Každý den se probírá tréninkový proces a také odehrané zápasy. Je to spíše taková klinika pro trenéry. Trenér McKillop s vámi probírá také zápasy, které velice pečlivě sleduje. Takže každý den po zápasech jsme si spolu sedli a rozebírali je. Poradil, nebo případně řekl, co se mělo udělat jinak a vlastně jsem se ho mohl zeptat na cokoliv. Ohromně mi to pomohlo a trenérsky mě to posunulo.
Věděli o tom, jaký jsi trenér, než jsi přijel na stáž?
Ten proces výběru na kemp probíhá tak, že jsem nejdřív musel poslat své CV, které si projde i trenér Bob McKillop. Součásti CV jsou i 3 kontakty na lidi, kteří na vás mohou poskytnout reference. Trenér McKillop jim pak zavolá a zjišťuje si o vás vlastně všechno. Co jsi za trenéra, jaký máš vztah k basketbalu atd. Takže, když jsem tam přiletěl, už o mně vlastně vše věděli.
V České republice jsi prošel Nymburkem, nyní jsi v Brně, můžeš porovnat tréninkový proces u nás a v USA?
Největší rozdíl je v obrovské intenzitě tréninků. Univerzitní týmy mají před sezónou omezený čas, který mohou trávit v hale, proto trénují třeba jenom 40 minut, ale v obrovské intenzitě. Všichni jedou na 120%. Neustále spolu komunikují a pořád se povzbuzují, což dle mého názoru pomáhá udržovat dobrou náladu a intenzitu tréninku. Samozřejmě mají obrovskou výhodu v personálním zázemí, okolo týmu se pohybuje strašně moc lidí. Od trenérů až po podavače balonu. Možná proto je americký basketbal tak dobrý, protože všichni chtějí být nejlepší a podle toho také trénují.
Zážitků za 10 dní máš jistě hromadu, ale který z nich byl největší?
Největší zážitek bylo setkání s trenérem McKillopem. Jak často se setkáte s někým, kdo je naprostá trenérská legenda, která poslala Stepha Curryho do NBA. Je to už starší pán, který má obrovské charisma a povědomí o basketbalu. Několikrát jsme spolu seděli v kanceláři a bavili se o basketbalu. Upřímně můžu říct, že bych tam dokázal sedět hodiny. Je to také hodně proevropský trenér, takže zná i některé české trenéry a měl v týmu i dva Čechy, co dříve hrávali za Davidson. Všichni ho obrovsky respektují.
Je něco co ti předal a můžeš to použít jako asistent trenéra v Brně?
Předal mi toho spoustu a vše se budu snažit využívat ve své práci. Taky jsem si přivezl spoustu cvičení a tréninků, které bych chtěl použít. Jedna z věcí, která mě strašně zaujala, bylo, jak si vlastně trenér McKillop vybral Stepha Curryho. Američané pořádají něco jako all star zápas hráčů ze středních škol, kde byli nejlepší hráči jako třeba Blake Griffin. Tito hráči byli v hlavní hale, ale Curry mezi nimi nebyl. Hrál ve vedlejší hale a Bob McKillop ho chtěl vidět, tak se tam na něj šel podívat. Viděl hráče, který ho zaujal tím, že se nikdy nevzdával a vždycky makal na 100%. Nedal střelu, ale vůbec se tím nezabýval, hned se vrátil a makal v obraně. Dával zápasu vše, i když to nebyl jeho nejpodařenější zápas a to trenéra McKillopa přesvědčilo, že takového hráče chce. Dneska je to jedna ze superhvězd NBA. Tohle mi dalo jiný pohled na recruiting hráčů a na co se zaměřovat.
Ty jsi měl možnost pracovat se slovinským, řeckým a nyní i českým trenérem. Můžeš porovnat, v čem se tyhle styly liší od amerického trénování?
Američtí trenéři jsou extrémně pozitivní a snaží se hráče hlavně pozitivně motivovat. Mě učili, že musím být leader a povzbuzovat ty děti hlavně kvůli tomu, aby si vytvořili lásku k basketbalu. Na což v Evropě občas trochu zapomínáme. Když se nad tím pak zamyslíte, tak právě ti nejlepší hráči jsou hráči, kteří basketbal milují. Co se týká tréninkových procesů, je to podobné jako v Evropě, ale pracuje se ve vyšší intenzitě a tréninky jsou více zaměřené na rozvoj individuálních činností a méně na taktiku. Když se tohle všechno spojí s obrovskou touhou vyhrávat každý souboj a každý zápas i na tréninku, asi si dovedete představit, jak ten trénink vypadá.
Mají v USA povědomí o českém basketbale?
Co se týká vnímání českého basketbalu, tak nám strašně pomohl Tomáš Satoranský. Trenéři na univerzitě, se kterými jsem přišel do kontaktu, hned věděli, že jsem z České republiky, stejně jako Tomáš. Američtí trenéři mají zájem o evropský basketbal a všichni byli velice otevření ke komunikaci. Všechny zajímá basketbal, je to jejich život, takže se vás ptají, jak trénujete, kolikrát za den, jak jsou dlouhý tréninky atd. Zajímavostí také je, že syn trenéra McKillopa hrál chvíli za USK Praha.
Můžeš porovnat například stravu českých a amerických hráčů?
Nevím jak jinde, ale Davidson měl vlastní kafeterii, kde byla sekce právě pro sportovce a tam jim ta strava byla přizpůsobená. Brian Sullivan také říkal, že mají různé poradce, kteří řeší s hráči stravu individuálně.
Stihl jsi poznat i něco jiného než basketbal?
Po 10 dnech na Davidsonu, jsem jel na dalších 10 dní do New Yorku. Podíval jsem se také do Charlotte, který je asi 20 minut od Davidsonu.
