V sobotu nás v 7. Kole nadstavbové skupiny A1 čeká zápas na půdě úřadující šampiona z Nymburku. Pikantní souboj to bude především pro Radka Pumprlu, jehož starší bratr Pavel je jednou z nymburských hvězd. Do zápasu půjdeme se sérií 4 proher v řadě a s absencí 4 zraněných hráčů. Na marodce jsou pořád Vašát, Keely, Vyroubal a Farský, trenér Chougaz tak musí hrát prakticky pouze v 8 hráčích, což je znát hlavně ve druhých poločasech, kde odcházíme fyzicky. Naposledy jsme prohráli o 30 bodů s BK Olomouckem 73:103. Nymburk má naopak 100% úspěšnost a v lize letos ještě nenašel přemožitele. Celkem v lize neprohrál už 37 zápasů.

Trenér Chris Chougaz:

“Odehráli jsme ted 4 zápasy v 10 dnech, což pro nás bylo velmi náročné, protože hrajeme jen v 8 hráčích a navíc nemáme nad soupeři výškovou převahu. Proti šampionům z Nymburka to bereme jako dobrý test, který nás připraví na další důležité zápasy. Doufám, že se nám zranění hráči vrátí co nejdříve.”

Radek Pumprla:

“Všichni víme, jak Nymburk hraje, a tak budeme chtít tento zápas využít jako přípravu k nadcházejícím zápasům. Vzhledem k úzké rotaci pro nás bude určitě složité zvládnout vysoké tempo Nymburka, ale uděláme pro to vše.”

Aleksander Sekulič (asistent trenéra Nymburka):

„Brno má problémy se zraněními a omezeným kádrem. Toho se musíme snažit využít zejména v obraně, na kterou se musíme soustředit od začátku zápasu. Musíme soupeři vnutit naší hru a hrát podle našich not. Ukazuje se, že každý zápas v nadstavbě může být těžký, takže nikdy nikoho nepodceňujeme a snažíme se být co nejlépe připraveni na cokoli. Všichni naši hráči jsou připraveni nastoupit.”

Pavel Pumpla (hráč Nymburka):

„Na zápas proti bráchovi se těším moc, protože místo těch 15 zápasů, co už jsme proti sobě mohli hrát, tak jsme hráli asi jen tři, jelikož vždycky jeden z nás chyběl. Takže se na to opravdu těším. Dokonce tím, že Brno nemá ranní trénink, tak brácha přijede dřív a pojedeme spolu i na polední los mistrovství světa. Když už ho tu mám, tak ať se vidíme co nejvíce, protože přes sezonu na to moc času není. Na hřišti pak ale budeme většími soupeře, než jak se jinak celý den budeme kamarádit. Tím, že jsem já hrál basketbal a náš starší brácha tak, tak Radek neměl na výběr. Už jako miminku jsme mu dávali míč do ruky. Takže bylo jasné, že bude hrát také.”