Začneme trochu netradičně. Tvrdí o sobě, že neumí zpívat. Prý to o něm tvrdí i všichni z jeho okolí. Hudebním nástrojům se vyhýbá. Není moc velký čtenář, ale zato má rád horory a Forresta Gumpa. Rád chodí na výlety, hraje na playstation, a když jde nakupovat, skoro vždycky se vrátí s botami. Novými.
To, že Lukáš Stegbauer přišel do Brna hostovat z Jindřichova Hradce, že je mu 22 let a na hřišti mu patří pozice pod košem, je všeobecně známo. My jsme ho však vyzpovídali, abyste se o něm dozvěděli víc.
Lukáši, ty máš za sebou se svým týmem BO!!! Tuzemák poměrně úspěšnou letní sezónu v trojkovém basketbalu. Jaké je trávit jediný delší volný čas v roce zase jenom basketem?
Mě to neuvěřitelně moc baví, tři na tři je hra, ve které získávám sílu a zkušenosti pod košem. Je to úplně jiná hra, rozhodčí pískají trochu jinak a jak říkám, hlavně si musím zvyknout na tu tvrdší hru pod košem. Určitě jsou to nějaké zkušenosti k dobru.
Takže varování pro soupeře? Lukáš Stegbauer bude letos pod košem tvrďák?
No, ono se to ode mě tak nějak čeká, přece jen mám nějaká kila (smích). Já navíc ten kontakt vyžaduju, mám to rád. A většina soupeřů už mě zná, někteří i právě z 3×3, takže ví, co hraju.
Jedno z těch vítězství právě ve 3×3 bylo navíc v podstatě doma, v Jindřichově Hradci. Jak takové vítězství působí na sebevědomí?
Já jsem vlastně doma vyhrál dvakrát, protože kromě Hradce jsme taky vyhráli turnaj v Poděbradech, odkud pocházím, takže to mě hodně potěšilo.
My jsme sestavili takový tým, abychom měli šanci vyhrát úplně všechny turnaje, čekali jsme větší konkurenci. Na některých turnajích teda byla, na některých ne. Nejvíc nás překvapil turnaj v Jihlavě, který se letos konal poprvé. Tam přijelo hodně týmů z ciziny a konkurence byla opravdu velká. Takže tam se nám vyhrát nepodařilo, tam nás porazili Francouzi a pak i o třetí místo Slováci.
Na turnaji v Jindřichově Hradci jste ve finále porazili tým kapitána a asistenta trenéra v jedné osobě Standy Zuzáka. Šel respekt stranou?
Vedení klubu chtělo, abychom udělali týmy, aby nás fanoušci pětkového basketu v Hradci měli šanci vidět i v létě, aby přišlo hodně lidí, což se myslím, povedlo, atmosféra byla parádní. A jeden z týmů byl právě i se Standou a překvapili nás, určitě tam byli jiní adepti na finále (smích).
To snad ani nemůžeme napsat…
(smích) Já myslím, že můžeme, já jsem mu to i říkal, že jsem nečekal, že budou takhle vysoko. Kluci hráli výborně a ukázali, že na to mají.
Teď ses v trojkovém basketu namlsal, nezlákala by tě nabídka věnovat se jen této disciplíně?
Na jednu stranu mě to láká, na druhou stranu – trojkový basket není ještě úplně zavedený, byl by to velikánský risk. Pětkový basket u mě pořád převládá. Až ucítím, že ten trojkový má navrch, začnu o tom uvažovat víc.
Takže sen o olympiádě si zatím nesníš?
Sním (smích). Dostal jsem třeba i nabídku týkající se mistrovství světa, ale časově se to nedá moc skloubit a já jsem upřednostnil ligu, mě teď zajímá hlavně Brno a to, abychom udělali nějaké výsledky.
Tím se dostáváme ke tvému hostování v Brně, ty budeš v této sezóně vlastně sedět na dvou židlích – kromě Brna budeš nastupovat v 1. lize i za Jindřichův Hradec. Jak ses do Brna vlastně dostal? Přišla po neúspěšné baráži nabídková smršť?
Nějaké nabídky přišly, ale já mám v Hradci dlouhodobou smlouvu, takže jsem na ně nereagoval. Ale samozřejmě jsem si trochu přál jít někam hostovat, protože chci hrát nejvyšší ligu. A vedení klubu se domluvilo s Brnem, za což jsem rád. Do Hradce budu dojíždět jenom na zápasy, na tréninky ne, budu trénovat jenom tady. Ale ono to není daleko, necelé dvě hodinky cesty. Třeba do Ostravy bych to měl fakt hodně z ruky (smích).
Máš teda představu, jak to bude fungovat? Zápasy první ligy se hrají v pátek…
V pátek a některé v neděli, nejvyšší liga většinou v sobotu, někdy ve středu. Já ale nebudu dojíždět na všechny zápasy. Domluvili jsme se na určitém počtu utkání, která za Hradec odehraju, a je na trenérovi, aby rozhodnul, která to budou. Věřím, že to zvládnu.
S brněnským týmem už nějakou dobu trénuješ, jak jej zatím hodnotíš?
No zatím je to těžké hodnotit, nejsme kompletní, sehráváme se… Uvidíme v prvním přípravném zápase, jaké to bude. Úplně sehraní zatím nejsme, ale nějaké akce už nacvičené máme, takže Deremy Geiger a Davell Roby, kteří se k nám teprve připojí, se budou mít co učit. Ale Deremy nebude žádný nováček a oba dva mají být velkými posilami, tak snad to ukážou.
Jinak většinu českých hráčů znám z mládežnických soutěží nebo z reprezentace, oni znají mě, takže to je určitě pro obě strany dobře. A mně to ulehčilo příchod do Brna, protože jsem nešel úplně do neznáma.
Ze tří angažovaných cizinců se zatím do tréninku zapojil jen Reggie Keely, tvůj parťák na pozici pod košem. Co můžeš říct o něm?
Tak Reggie patří k nejstarším hráčům, vlastně v podobném věku už bude asi jen Deremy Geiger, jinak jsme všichni dost mladí, takže jsem rád, že máme pod košem někoho tak zkušeného, jako je Reggie.
Navíc můžu říct, že i lidsky je fajn, umí si ze sebe udělat srandu, je týmový, navíc spolu bydlíme, takže mám s kým trénovat angličtinu. Jen by mohl víc otevírat pusu, když mluví (smích).
Když se vrátíme k tréninku. Jak ti vyhovují osobnosti trenérů a jejich metody?
S Martinem Vaňkem se známe od dětství z Nymburka, kde jsme oba hráli, takže víme, co od sebe čekat. Trenéra Jakaru jsem znal jenom letmo z loňska z ligy a z vyprávění některých kluků a musím říct, že jsem se s takovým trenérem zatím nesetkal. Jeho tréninky jsou náročné nejen fyzicky, ale musíme i hodně přemýšlet, tréninky jsou pečlivě připravené, akce rozebrané do detailu, Dejan je hodně inteligentní a očekává od nás, že tréninky náročné na hlavu zvládneme. Jeho přístup je jiný, než jsem doposud zažil, ale myslím, že si zvyknu. A rád. (smích)
S jakým předsevzetím se chystáš zahájit sezónu?
Chci na sobě hodně pracovat, abych pomohl týmu k dobrým výsledkům, k lepšímu umístění v tabulce, než jaké bylo v minulé sezóně, a doufám, že i já se tady hráčsky posunu, zlepším, že pod tak kvalitním trenérem naberu nové zkušenosti.
A jak probíhala tvoje letní příprava? Měl jsi kromě trojkového basketu ještě čas na individuální trénink?
Po tom, co nám skončily zápasy v Hradci, jsme pořád měli tréninky. O dovolené jsem pak chodil běhat, do posilovny, domluvil jsem si tělocvičnu, takže jsem si sám chodil zastřílet, a do toho všeho jsem hrál 3×3, takže jsem nezahálel. A teď už trénuju s týmem v Brně, takže jsem neměl příležitost vypadnout z tempa. Žádné povalování (smích).
Jak jsi strávil dovolenou?
Hm, tak to musím vzpomínat (smích). Já jsem vlastně na žádné dovolené nebyl, že bych odjel někam na týden. Jezdili jsme s přítelkyní po výletech, takže jsem jí ukázal Poděbrady a jejich okolí, Kutnou Horu, spíš takové jednodenní záležitosti.
Tak dej fanouškům nějaký tip na výlet!
Určitě bych jim doporučil navštívit právě ty Poděbrady, ty jsou moc hezké, a samozřejmě Jindřichův Hradec, pěkné náměstí, kavárny, kdo má rád pohodu. A Třeboň pro ty, kdo mají rádi procházky v přírodě.
A jak poznáváš Brno?
No, upřímně, já mám fobii z velkých měst, pocházím z malého města, pak jsem hrál v Hradci, což je taky malé město, takže jsem se trochu bál, co mám od Brna očekávat. Pak jsem se dozvěděl, že do haly budu dojíždět 20 minut a říkal jsem si, že to je hrozně daleko, v Hradci jsem to měl 3 minuty, ale nakonec je to v pohodě. A centrum Brna je nádherné, už jsme si ho s přítelkyní prošli, je tam spousta kaváren, to mám moc rád. Chystáme se na Špilberk, vypadá to, že se to hned neokouká, je toho tady opravdu hodně.
Mimochodem, když už jsme u těch měst – tvoje rodiště je Městec Králové. Jeden dobře informovaný fanoušek se ptá, jestli máš něco společného s dalším slavným rodákem z tohoto města – Láďou Hruškou.
Kromě rodiště vůbec nic (smích). Několikrát jsme se potkali v Poděbradech, spíše teda já jeho, protože on mě samozřejmě nezná, ale nic víc společného asi nemáme.
Čím jsi chtěl být, když jsi byl malý? (Pokud teda dvoumetrový pivot byl někdy malý.)
No právě že jsem byl hrozně malý a drobounký, i když teď už to není vidět, asi do 13 jsem hrál fotbal a chtěl jsem být fotbalistou. Nikdy jsem nepřemýšlel o tom, že bych byl něčím jiným než profesionálním sportovcem, studijní typ zrovna nejsem (smích). Pak jsem v těch 13 za rok vyrostl o 30 centimetrů a mamka přišla s tím, jestli nechci zkusit basket. Tak jsem si řekl proč ne a už jsem u něj zůstal. Střední školu jsem si vybíral podle toho, abych mohl skloubit studium se sportem.
Takže až jednou skončíš s basketem…
…tak určitě nebudu dělat to, co jsem vystudoval (smích). Já jsem vystudoval střední odbornou školu se zaměřením na ekonomiku a podnikání a věnovat se tomu moc nechci. Chtěl bych zůstat u basketu.
Umíš si představit, že se budeš trenérsky věnovat dětem?
Už jsem se jim dokonce věnoval. V Hradci jsem si udělal trenérskou licenci C a vedl jsem děti U11 a U12 a před nimi, když jsem ještě licenci neměl, jsem se učil u dětí z přípravky. A rád bych v téhle práci pokračoval.
Možná jsi právě pro některé z těch dětí vzorem. Kdo byl tvůj basketbalový vzor v dětství?
Nejčastěji jsem si hrál na Shaquilla O’Neilla.
A kdo je jím teď?
Pokud mám říct jednoho, tak asi Draymond Green.
Jaký máš basketbalový sen?
Vyhrát mistrovský titul.
A nebasketbalový?
Mít rodinu, dvě děti, nejlépe dva kluky.
Vzkaz pro fanoušky?
Přijďte, fanděte, věřte nám, my uděláme všechno pro to, aby se vyhrávalo!
(Foto: idnes.cz)
