Fotografem týmu mmcité+ Brno je druhou sezónu, i přesto jsou fotky z každého zápasu něčím jiné. O svých začátcích, EuroBasketu a celkově focení promluví Jan Russnák.

Kdy a jak jsi s focením začal?
Jako dítě jsem si půjčoval od rodičů foťák na rodinných dovolených. Pocházím ze sportovní rodiny, vždycky jsme fandili a jezdili na různé sportovní akce. Tak jako ostatní lidi s telefony jsem si začal fotit ty sportovce, a pak jsem to chtěl fotit lépe a lépe.

Zaměřuješ se jen na basket nebo fotíš i jiné sporty nebo přírodu?
Fotím nejčastěji asi ten sport. Fandím, snažím se aktivně sportovat a chodím na různé sportovní akce s foťákem. Akce, kde je nejvíce fanoušků, jako je třeba hokej nebo fotbal, mě příliš nelákají. Třeba sjezdové lyžování je u nás takový rodinný sport, akorát ty světové poháry se jezdí mimo Českou republiku, a tak jsou trochu z ruky. Já vždycky říkám, že jsem takový sportovní fanoušek s foťákem. Fotím, abych byl v první řadě a měl ta nejlepší místa (smích).

Co fotíš nejradši (kromě sportu)?
Kromě sportu mám rád krajinu, ale tam je to těžké s počasím. Co se týká toho sportu, tak ten se vždycky koná, takže v tomhle to je jednoduché. A co fotím málo, ale chtěl bych víc, je architektura a města. Moc by mě nelákalo třeba focení svateb, protože v tom vidím velkou zodpovědnost vůči těm lidem, zatímco v tom sportu v zásadě o nic nejde.

Neomrzí tě focení zápasů? V podstatě fotíš pořád to stejné dokola.
Jak říkám, jsem fanoušek, takže bych na ty zápasy asi chodil tak jako tak. Beru to tak, že se někdy těším a někdy je to práce. Kdybych nefotil pro Basket Brno, tak bych se asi přišel sám s foťákem podívat na nějakých pět vybraných utkání. Loni jsem se třeba těšil na Jirku Welsche, ale přiznávám, že někdy to je prostě jenom práce.

Máš ustálená místa, ze kterých fotíš, ustálené momenty? Nebo se to snažíš obměňovat?
Snažím se, aby v každé té galerii, která vznikne z každého utkání, nebyly pořád stejné fotky ze stejného místa. Snažím se hledat různé záběry, ale v hale je to těžké nacházet neustále něco nového, takže se dívám do diváků, hledám nějaké zajímavé tváře a divoké účesy. Určitý základ z palubovky nafotím vždycky, takže se snažím hledat zajímavé prvky v hale.

Uživí tě fotografování nebo to máš jako přivýdělek?
Já se tím neživím, mám jinou práci. Pracuji ve firmě VARS, kde se u nás v GIS oddělení zabýváme různými analýzami geoprostorových dat. Máme ve firmě takové speciální auto, které jezdí napříč Českou republikou a zjišťuje technický stav silnic. Hodně děláme pro Ředitelství silnic a dálnic a pro krajské správy silnic. Moje oddělení z toho potom dělá webové i papírové mapy a různě se to vyhodnocuje. Pak máme ještě loď pro měření modelu dna a taky děláme spoustu jiných věcí.

V loňském roce jsi byl na EuroBasketu žen. V čem byl rozdíl od focení basketu v Brně?
V zákulisí byly místnosti, které vypadaly jako počítačové učebny. Profíci z různých agentur a redakcí to tam hned stahují a posílají to online do novin a podobně, takže to jsem si tam dokonce fotil. Co se týká focení, tak v brněnské hale si chodím po hale a hledám různé úhly, zatímco tady byly striktní pozice, odkud se může fotit a odkud se nemůže. Já jsem tam byl na pozici ostatních českých novinářů a nad námi byli fotografové FIBA, kteří mohli fotit odkudkoliv. Když jsem se zkusil trošku poposunout na lepší místo, tak mi už fotograf FIBA říkal, ať se vrátím. To místo jsem chtěl zabrat, když tam zrovna nebyl, ale pak se vrátil a řekl mi, že tohle nesmím. To byl velký rozdíl.

Byl jsi fotit i na jiných velkých akcích?
Ten EuroBasket byl určitě největší. Chodím na různé akce, na lokální úrovni není problém se kamkoliv dostat, ale chtěl bych i na ty velké, kam není tak jednoduché se dostat. Teď se třeba zkouším protlačit na světový pohár ve skocích na lyžích. (Poznámka: Honza se tam protlačil.)

Máš nějakou fotku, kterou považuješ za svoji nejlepší? Na kterou jsi pyšný?
Kdybych měl vybrat jednu basketbalovou za loňskou sezónu, tak vím, která by to byla. Pokud jde o letošní sezónu, tak asi taky vím, která by to byla. A pokud jde o celý můj archiv, kde bych měl vypíchnout jednu „nej“, tak bych dal dohromady okruh asi tří a jednu z nich bych možná vybral, ale že bych si z jedné vlastní fotky sám sedl na zadek, to bych teda neřekl.

Máš ve fotografování nějaký idol? Obdivuješ někoho?
Slavných českých i zahraničních fotografů je hodně, ale že bych řekl jméno nějaké světové superstar… To asi ne. Já mám rád různé články a rozhovory o fotografech a takhle jsem třeba objevil jméno Lucie Drlíková, ta má hodně zajímavé fotky. Na Instagramu jsem objevil Jiřího Šebka, který hodně dobře fotí architekturu. Co se týká toho sportu, tak jsou pro mě nekonečnou inspirací Martin Kozák nebo Dan Vojtěch. Práce Dana Vojtěcha je ale spíš obdivuhodná, než že by mi byla inspirací, protože fotí třeba Red Bull Air Race a do těch letadel se asi každý nedostane.

Upřednostňuješ u fotky nápad nebo kvalitu?
Myslím, že nápad je cennější. Když to vztáhnu na ten sport, tak je podle mě nejcennější zachycení toho okamžiku, ten moment, který se nemusí opakovat. Například když někdo vyhraje podesáté French Open, tak ten poslední míč je určitě unikátní a myslím si, i když je zachycený horším foťákem v horší kvalitě, tak má větší hodnotu než ostře vyfocená všední tenisová výměna.

Na Honzovy fotky se můžete podívat na jeho webu nebo na instagramu.

(Foto: archiv Jana Russnáka)