Když běhá s basketbalisty po hřišti, nepoznáte na něm, že není jeden z nich. Do chvíle, než přeskládá kužely a začne udělovat pokyny. Miluje fyzickou dřinu tak, že ji povýšil na svoje povolání. Kondiční trenér Kuba Kalus.

Kubo, na hřišti úplně splýváš s basketbalisty. Hraješ basket?
„Basket jsem hrál, ale v podstatě to nestojí za řeč. Do 15 let jsem byl fotbalový brankář, s basketem jsem začal až potom a během těch 4 let, co jsem ho hrál, už jsem technické nedostatky nedohnal. Co mě ale drželo nad vodou, byla kondiční připravenost – asi i proto jsem nyní v této pozici.“

Takže tudy vedla tvoje cesta k práci kondičního trenéra…
„Ano. Poté, co jsem přestal hrát basketbal, jsem se věnoval fitness, takže jsem poté většinu času trávil v posilovně. Po určité době mi ale začala chybět kondiční příprava taková, jakou jsem ji znal z kolektivních sportů, takže jsem začal pořádat tréninky pro veřejnost na atletickém ovále. No a vzhledem k tomu, že jsem znal hlavně basketbalisty, chodili na ně hlavně oni. Tréninky je bavily a já pak dostal nabídku působit u mládežnického basketbalu v BŠM Brno jako kondiční trenér. Občas si říkám, že jsem měl vždy štěstí na správný čas i místo, a toto je asi jeden z těch případů.“

Teď máš možnost srovnávat, trénuješ jak děti, tak dospělé. Jak se ta práce liší?
„Nedá se paušálně říci, že by dospělí hráči byli ve všech kondičních ohledech lepší než mladší hráči, jak by si mohlo mnoho lidí myslet. Nicméně největší rozdíl, se kterým se nyní budu potýkat, je to, že u mládežnických kategorií jsou zápasy vypsány pouze o víkendech, zatímco u profesionálního sportu se mohou odehrát klidně 3 různé zápasy v různé dny v týdnu. I v tom tkví obrovská výzva pro mě jako trenéra z důvodu správného nastavení intenzity tréninků a jejich četnosti.“

Práce s profesionálními sportovci je asi snem každého trenéra, ale co běžní smrtelníci? Mají možnost využít tvoje služby?
„Ano, pracuji i s „běžnými smrtelníky“. To, že se trenérovi pod rukama množí profesionální sportovci je pro každého, kdo se trénování věnuje, dar z nebes, a ohromně si toho vážím, ale i svět „obyčejných lidí“ nabízí mnohdy perspektivu, která vám u sportovců uniká. Oba tyto světy mají jednoduše něco do sebe. Momentálně nejvíce trénuju v posilovně City Gym a pokud máte zájem, tak vám momentálně z časového hlediska můžu nabídnout lekce od 5:00-6:00, nebo od 22:00-23:00 (smích). No, ale to berte s nadsázkou.“

Poznatky z praxe jsi úspěšně přetavil také do knižní podoby, jsi autorem uznávané publikace Jumper’s Guide. Testoval jsi svoje metody i na sobě?
„Testoval, ale paradoxně až po vydání knihy. V době jejího prvního vydání jsem měl zrovna po operaci, která mi neumožňovala po dobu několika měsíců sportovat, takže i samotné ukazování cviků bylo často martyrium, ale měl jsem skupinku sportovců, kteří si jednotlivé programy a cviky zkoušeli a následně jsme měřili progres.“

Je vidět, že sportem žiješ. Proč se tedy takový sportovec jako ty, dal na studia biochemie?
„Vím, že svou odpovědí teď proti sobě můžu poštvat spoustu lidí, a to rovnou ze dvou důvodů. Zaprvé si každý řekne, co to jsem za „kondičáka“ bez vystudované sportovní fakulty. A druhým důvodem je to, že v době rozhodování, kam jít po škole, jsem věděl, že mám za sebou studium na náročné střední škole, a tehdy mi vydání se na sportovní studia přišlo jako příliš malá výzva – i přesto jsem věděl, že se chci ve sportovním odvětví pohybovat. Dnes už bych to možná viděl jinak, každopádně mi biochemie nabízí spoustu poznatků, které jdou přenést do světa sportu. A já mám alespoň téma k rozhovoru pokaždé, co se někdo diví, že „sportovku“ nemám vystudovanou.“

Existuje nějaký sport, který je ti z duše protivný?
„Možná baseball, ale to jen proto, že mi nikdy nešlo se pořádně trefit do míčku. Jinak vyloženě neoblíbený sport nemám.“

Vraťme se k brněnskému basketu. Jak to vypadá s kondičkou hráčů po dovolené?
„Tím, že jsem hráče sledoval a některé i připravoval, tak myslím, že oproti minulé sezoně se podařilo udělat velký pokrok z hlediska tělesné kompozice či silové připravenosti. Z čistě kondičního hlediska se samozřejmě mouchy vždy najdou, ale stále je ještě dostatek času na jejich odstranění.“

Takže co podle tebe můžou fanoušci od týmu očekávat?
„Uvědomujeme si, že jak hráčský kádr, tak i realizační tým je mladý, a i proto můžeme být stavěni do role outsidera. Nicméně nám věřte, že vkládáme obrovské množství energie i času do toho, aby si hráči získali vaši důvěru v příští sezoně, na kterou už se všichni těší.“