Víra, tvrdá práce a trpělivost. To jsou klíčová slova trenéra Zorana Helbicha. Věří, že z basketbalového týmu mmcité Brno vytvoří respektovanou značku nejenom v České republice, ale i v Evropě. Někdejší špičkový hráč má jasnou vizi, jak úspěchu dosáhnout. Prohry jeho plán nezpochybní a vítězství naopak potvrdí, že je na správné cestě. Zázemí a podmínky k tomu v Brně má vynikající.

Jak se cítí trenér, který má za sebou zatím jen tři vítězství v lize?
(Pozn. red.: rozhovor vznikal před vítězstvím se Svitavami.)

Cítím se stejně, jako bych měl na kontě třeba pět nebo více výher. Věnuji se budování týmu, a dokud se moje vize, principy nenaplní, tak nemůžu být úplně spokojený. Měli jsme pár nešťastných proher, kdy jsme neukázali náš potenciál. Je mi líto spíše fanoušků a lidí, kteří nás podporují než mě samotného a týmu. Zasloužíme si tlak, kritiku. To nás může a musí motivovat. Samozřejmě, že na některé hráče to působí negativně, mají strach. To se týká hlavně mladších hráčů. Ale i to je posouvá dál. Koncepční tvrdá práce, tlak, strach a překonávání hranic z nich udělá lepší profesionály.

hledat motivaci po sérii porážek?

To je momentálně náš největší problém, ale řešitelný jako každý jiný.  Používáme různé metody. Od osobního psychologického přístupu, hecování, přes motivaci na osobní úrovní až po nátlak. Občas jsou to i vyhrocenější momenty, kdy musíte na hráče zakřičet, aby se lekli, vzpamatovali. Ale v každém případě jsem rád, že hráči zatím neodcházejí, vydrželi neúspěchy i se mnou a že věří, že jsme na správné cestě se posunout dál.

Musíte v sobě hodně krotit vaši výbušnou balkánskou povahu?

Teď už ani ne. Přiznám se, že na začátku své trenérské kariéry v nejvyšší soutěži v Chorvatsku jsem byl více nervózní. Většinou mě vytáčel přístup některých hráčů, kteří nedokážou využít svého potenciálu a berou basket jako hobby a ne jako povolání či poslání. Nevidí, jakou mají třeba u nás v Brně jedinečnou šanci se ukázat, posunout, získat si jméno. Hráči mají špičkové zázemí, podporu a někdy mě mrzí, že si to neuvědomují. Ti starší už prošli několika kluby, mají možnost srovnání a moc dobře ví, že zázemí v Brně je špičkové.

Trenér je především psychologem. Přemýšlíte nad hráči neustále jako nad osobnostmi s jejich plusy a mínusy?

Práce trenéra je 24 hodin denně. Kdyby hráči přemýšleli o sobě tolik, jak o nich přemýšlím já, tak by už byli mnohem dál. To mi věřte. Mrzí mě, že řada hráčů bere basket jen jako práci od do a neudělají pro sebe nebo pro tým něco navíc. Nezajímají se například o regeneraci, životosprávu, doplňky stravy. Naopak se často stává, že mají špatně nastavený pitný režim nebo nejí to, co by měli. Pořád jim při tom vtloukáme do hlavy, že tělo špičkového sportovce má nějaké principy fungování a obnovuje se podle nějakých kritérií. Mají k dispozici ty nejlepší doplňky stravy na trhu, v období chřipek mají ty nejlepší medikamenty pro posílení imunity. A je mi líto, že více neinvestují sami do sebe. Ale chce to čas.

Jak je chcete zlomit, aby si to uvědomili?

To nejde zlomit. To je běh na dlouhou trať. Nějakým nařízením nebo represí to nepůjde. Musí se to dělat koncepčně, dlouhodobě. Klidně i pomocí přednášek, neustálého vysvětlování. Hráči, kteří to přijmou za své a pochopí, se posunou. Ti, kterým to nedojde, s vrcholovým basketem skončí.

Mentální trénink s nimi vedete vy osobně nebo si najímáte někoho mimo klub?

Zatím jsem to dělal já. Spíše jsou to ale osobní rozhovory s hráčem, kdy mu ukazuji, v jaké kondici k nám přišel, co se už naučil a jaké jsou jeho možnosti. Chci, aby hráči viděli, co v sobě mají, jaký je jejich potenciál a jak ho maximálně využít.

Když cítíte, že daný hráč už na víc nemá, tak se s ním rozloučíte?

To se už stalo. S některými hráči jsme se už po minulé sezóně rozloučili. Kdo chce být profesionálním basketbalistou, musí mít sport jako prioritu. A někteří to nechápali. Nedá se dělat napůl škola a napůl profesionální basket. Každý se musí rozhodnout, jestli chce dát maximum jednomu nebo druhému. Tím ale nechci v žádném případě říct, že akademické vzdělání není do života důležité. Naopak.

Musíte hledat motivaci i sám u sebe?

Samozřejmě. Je to dlouhodobý proces. Mám svou vizi, vím, jaké jsou zákonitosti profesionálního sportu, ale zároveň chcete úspěch co nejdříve. Plánujete ho, ale s ideálními podmínkami. To znamená, že počítáte s tím, že všichni hráči jsou profesionálové. Že chápou naši filozofii a taky, že jsou zdraví. Mým cílem je vytvořit v Brně projekt, který bude mít velkou hodnotu. Chceme vybudovat klub, který bude mít skvělé jméno nejen v republice, ale i v Evropě. Podmínky k tomu máme. Do budoucna chceme být přitažliví pro mladé české talentované hráče, kteří ucítí, že u nás dostanou prostor, možnost se prosadit a udělat si jméno.

Proč se to zatím nedaří úplně podle vašich představ?

Je to spojené trochu s minulou sezónou, kdy jsme ještě hráli ve staré hale, neměli jsme takové zázemí jako dnes. Interně nefungoval klub na takové úrovni, jak bychom si přáli. Samozřejmě, že si všichni letos přejeme co nejlepší výsledek, ale tato sezóna je spíše taková přechodná. Musíme nejdříve vybudovat pozitivní rating a image klubu, nastavit kritéria fungování tak, aby mladí hráči, basketbalová společnost, fanoušci pochopili, co se u nás děje. A další sezóna už bude mnohem ambicióznější.

Co je klíčem k takovému úspěchu?

Věřit, věřit a pracovat tvrdě podle kritérií a základů, jaké vyžaduje moderní profesionální basketbal. I v případě proher, těžkých situací věřit, že naše nastavená cesta je správná a že dosáhneme cíle. Důležité je neztrácet motivaci a trpělivost. Tu potřebují jak naši fanoušci, tak lidé, kteří nás podporují, kteří to platí. I oni musí věřit, že to je investice do budoucna. Teď budujeme pevný základ, na kterém se pak dá stavět. Podmínky k tomu zatím máme a pevně věřím, že je budeme zlepšovat.

Jak vypadá zázemí pro hráče? Co tak mimořádného jim nabízíte?

Máme skvělou zdravotní péči v brněnské fakultní nemocnici. Ve spolupráci s fakultou sportovních studií mají hráči k dispozici kompletní funkční a motorickou diagnostiku. Vyšetřujeme sílu kloubů, abychom odhalili potenciální zranění. Děláme jim inbody testy, jídelníčky na míru. Skupiny studentů se starají o kompenzační cviky po trénincích. Používáme haly, posilovny fakulty. Zázemí je dokonalé. Takovou úroveň má málokterý klub nejen v Česku.

Hráči to chápou?

Někteří přišli sice do nového klubu, ale přinesli si staré myšlení. Vysvětlil jsem jim, že tak to nejde. Máme kapitána a několik cizinců, kteří svým přístupem inspirují ostatní. Nejenom technikou hry, dovednostmi, ale přístupem, kulturou, chováním, týmovou loajalitou. Potřebujeme vzory, které vychovávají mladé hráče.

Přestěhování na univerzitu do kampusu pomohlo?

Jednoznačně. Pro nás je to obrovský krok dopředu. Máme moderní halu, špičkové podmínky, skvělé zázemí. Podmínky pro trénink, bydlení hráčů, stravování. Vše je v blízkosti. Můžeme zapojit do chodu klubu studenty fakulty. Například oboru výživy a regenerace, kteří spolupracují s hráči. Věnují se jim individuálně. V plánu máme i další projekty s univerzitou.

Přednášíte studentům?

Nejenom tady v Brně ale i na univerzitě v Záhřebu, kde si dodělávám specialistické studium oboru basketbal. Předávám studentům svoje zkušenosti z trenérské i hráčské kariéry.

Co podle vás zlomí herní depresi?

Dvě výhry. To by stačilo, aby se nálada zcela otočila. A věřím, že pak budeme vyhrávat v sériích a naplno se projeví naše vize, koncepce a talent. Věrnost fanoušků a sponzorů se pak vyplatí.

A kdy budete schopen si říct, že cíl je splněn?

Nikdy. Až si splníme jeden cíl, přijde další. Já jsem ambiciózní člověk, trenér a nikdy nejsem spokojený. Vím, že vždy se dá udělat něco ještě lépe. Vím, že každý hráč se může pořád zlepšovat. Stejně jako se můžu zlepšovat já, realizační tým a podmínky, jaké máme. To je nekonečný komplexní proces a v tom je krása sportu.

Autor: Petr Vavrouška