V minulé sezoně si Jan Kozina vyzkoušel novou roli, když se stal kapitánem týmu. Jak se s ní popasoval, v čem se musíme do příští sezony zlepšit a nebo také o jeho poněkud netradičním koníčku, ke kterému strhl i některé spoluhráče, jsme si povídali v našem rozhovoru.

Jak hodnotíš uplynulou sezonu?

S celkovým herním projevem týmu jsem spokojený, samozřejmě mě mrzí vyřazení v předkole play-off s USK, ale jinak jsme v průběhu sezóny předváděli dobré výkony. Měli jsme špatnou sérii 9 proher v období, kdy přišla změna trenéra. Kromě změny na trenérském postu jsme ale zůstali po celou sezónu kompletní, což hodnotím velmi pozitivně.

V čem myslíš, že bylo USK lepší jak my?

Snad ve všem, a hlavně v přístupu k těm dvěma zápasům. V žádném případě jsme soupeře nepodcenili, všichni jsme si byli vědomi toho, že se jedná o vrchol sezóny. Ale USK na nás vlítli a než jsme se rozkoukali, bylo po zápasech. Jako velkou chybu vnímám to, že po prvním nepovedeném domácím utkání jsme nedokázali nic změnit a přijít s něčím novým do toho druhého. Nikdo z českých hráčů neměl výraznější zkušenost s play-off v mužské kategorii, takže věřím, že v příští sezóně už tlak rozhodujících zápasů ustojíme lépe.

Co podle tebe musíme zlepší do příští sezony?

Myslím, že naší největší slabinou byly nestabilní výkony, což je asi spojené s tím, že máme jeden z nejmladších týmů v lize. Dokázali jsme porazit nejlepší týmy soutěže jako Děčín, Olomoucko nebo Svitavy, pak jsme ale prohráli čtvrtinu s posledním Hradcem asi o 15 bodů. Do další sezóny tohle musíme zlepšit, je to na každém z nás, aby byl v hlavě maximálně koncentrovaný na každý zápas.

Jaký byl tvůj nejlepší a nejhorší zážitek v sezoně?

Nejraději vzpomínám na přelom ledna a února, kdy jsme v boji o skupinu A1 vyhráli velmi důležitá utkání s Kolínem a s Hradcem Králové a poté jsme doma porazili Pardubice a Děčín. To bylo, co se předváděné hry týče, naše nejlepší období v sezóně. V té formě, jakou jsme měli, jsme mohli opravdu porazit kromě Nymburku kohokoli a myslím, že to tak vnímaly i ostatní týmy v lize. Poté šly ale naše výkony postupně dolů a vyvrcholilo to dvěma utkáními s USK, která naopak vnímám jako nejhorší zážitek sezóny.

Jsi kapitánem týmu, můžeš nám popsat co vše tahle funkce obnáší?

Upřímně jsem z toho měl před sezónou obavy, nevěděl jsem, jak na mě budou starší kluci a cizinci reagovat. Moje výkony v průběhu celé sezóny nebyly ideální, z toho důvodu jsem se ne vždy cítil v takové pozici, abych mohl kluků, něco vykládat. Nevím, jestli si kluci ze mě nedělali někde v šatně srandu nebo na mě nenadávali, ale přišlo mi, že mě jako kapitána respektovali a že to fungovalo.

Jak by ses charakterizoval jako hráč?

Mým úkolem je hlavně organizovat hru, vytvářet pozice pro ostatní a agresivní obranou vytvářet tlak na rozehrávače soupeřů. Jako svoji největší slabinu vnímám střelbu ze střední a dlouhé vzdálenosti.

Stanovuješ si před sezonou nějaké osobní a týmové cíle, daří se ti je naplnit?

Z osobního hlediska se nejedná o nic konkrétního, prostě chci jen získat co nejvíce prostoru na hřišti. Týmový cíl zůstává již několik sezón stejný – play-off.

Co je tvůj dosavadní největší basketbalový úspěch a čeho by jsi chtěl ještě dosáhnout?

Největší basketbalový úspěch je 3. místo v Českém poháru, kterého jsme dosáhli v mé první sezóně v brněnském dresu. Mým snem je dostat se do reprezentačního týmu mužů.

Máš svůj basketbalový vzor?

Vzor úplně nemám, ale rád sleduji ostatní hráče na videu a snažím se od nich něco naučit. Ať už se jedná o NBA, Euroligu nebo nejlepší rozehrávače z KNBL.

Jak trávíš svůj volný čas mimo basketbal?

Mimo basketbal mi v současné chvíli nejvíce času zabírá navazující magisterské studium Managementu sportu na Masarykově univerzitě. Volného času moc nezbývá, pokud už nějaký je, trávím ho s přítelkyní nebo s kamarády. Po sezóně se o volných víkendech snažím co nejvíce jezdit za rodinou do Domažlic, kam se v průběhu sezóny dostanu jen na Vánoce.

O tobě je známo, že se v zimě rád koupeš v ledové řece, jak tě to napadlo a je těžký se překonat a skočit do ledové vody?

Moji rodiče, babička a strejda se tomu věnují už více než 5 let. Ze začátku jsem si z toho dělal spíše srandu, ale pak jsem viděl na sociálních sítích, jak hráči NBA využívají ledové kádě v rámci regenerace po zátěži a rozhodl jsem se to taky vyzkoušet. Poprvé jsem to zkusil před třemi lety s naším tehdejším fyzioterapeutem Oliverem Pekníkem a ohromně mě to chytlo. Společně se mnou se chodí otužovat i spoluhráči Zdeněk Nehyba, Radek Pumprla, asistent Martin Vaněk nebo kondiční trenér Kuba Kalus. V rámci sázky před zápasem s Děčínem si to s námi vyzkoušel i manažer Filip Jimramovský. Těžký to je, v zimních měsících to i trochu bolí, ale ten pocit potom je těžko popsatelnej a má samozřejmě spoustu zdravotních i psychických benefitů.